Začátky fotbalu v Kelči
Když se začátkem 30. let minulého století scházela parta kolem Oldřicha Pajdly, bratrů Tvrdoňových nebo brankáře Škrly, aby si zahrála fotbal
na babickém hřišti, patrně ani netušila, že právě pokládá základní kámen kelečskému fotbalu. Ten se stal pro řadu následujících generací tím nejpřístupnějším a nejatraktivnějším využitím volného času.
V Kelči dlouhou dobu dominovaly kulturně-sportovní spolky jako Orel a Sokol. Ve válečném období se však oba musely zrušit. Možná i to byl prvotní impulz k vystavení prvního kelečského fotbalového hřiště.
Nejen budoucí fotbalisté jej začali stavět v roce 1941 na pozemku u Juhyně pod hřbitovem. Na pořádaných brigádách se usilovně pracovalo téměř každý den i každý večer, aby se za necelé dva roky mohlo hřiště slavnostně otevřít.
Pod názvem SK Kelč vstupovali první kelečtí fotbalisté na nepříliš kvalitní půdu. Podmínky tehdejších fotbalových týmů zdaleka nebyly ideální.
Kopačky, po jejichž použití hráčům zůstávaly hřebíky v noze. Šněrovaný balon se švy, po kterých se hráči mnohdy mohli chlubit jizvami na hlavě.
Navíc než vstoupili na venkovní hřiště, mnohdy měli za sebou kilometry pěší túry. Z jednoho fotbalového zápasu se tak doslova stala záležitost celého dne.
Navzdory tomu se kopaná stávala stále populárnější. Na hřiště u Juhyně, od obce dva kilometry vzdálené, se chodily dívat stovky nadšenců.
Přesto se začátkem šedesátých let kelečtí fotbalisté „stěhovali“ na mnohem přístupnější plochu v centru města za Kulturním domem. Na místo, kde se za kulatým nesmyslem prohánějí jejich potomci i dnes.
Po takřka sedmdesáti letech od prvního výkopu hraje kelečský první tým1.B třídu. ¨
Klub, který se v současnosti může pyšnit širokou základnou i mládežnických družstev, má za sebou bohatou historii. Názvy týmu se sice měnily, změnila se i hrací plocha. Ale tento sport vždycky tvořil partu přátel, která si po utkání sedla, aby vyprávěla o zážitcích z právě skončeného utkání. A to dodržely všechny týmy. Jak ten historicky první, tak i ten poslední.
Poděkování patří panu Zdeňku Pajdlovi, který k tomuto článku ochotně dodal veškeré informace.
autor:: pavel m.