Jursík: Tenhle mančaft patří svou kvalitou minimálně o třídu výše

Jursík: Tenhle mančaft patří svou kvalitou minimálně o třídu výše

Trenér A týmu Jan Jursík měl při závěrečném hodnocení podzimu hodně důvodů ke spokojenosti. Jakpak by také ne. Jeho tým hrál ve velké většině pohledný fotbal, nasbíral dost bodů a ze druhého místa může na jaře zaútočit na postup. První fázi soutěže navíc uzavřel vítězným utkáním ve Slavičíně, o němž Jursík prohlásil, že byl tím nejlepším, co v Kelči za dobu svého působení zažil.

Na podzim jste v nové skupině obsadili druhé místo a máte 29 bodů. Takže předpokládám, že celkově vládne spokojenost.

V minulé skupině jsme působili opravdu dlouho a z toho pohledu jsme tuhle změnu brali jako novou výzvu. Řekli jsme si, že chceme zkusit trochu jiný fotbal. Nakonec výsledky, kterých jsme dosáhli, jsou jasnou odpovědí. Odehráli jsme jedenáct kol bez porážky, což je signálem, že by se s tímhle mančaftem mělo počítat. Není moc takových, kteří by se mohli podobnou bilancí pochlubit. Takže pro mě spokojenost.

 Jenže na rozdíl od minulých sezon jste vlastně nevěděli, do čeho jdete. Neměli jste trochu obavy z toho, že nemusíte hrát na špici?

To ne. Už jsem o tom mluvil dříve – ten mančaft podle kvality hráčů patří minimálně o jednu soutěž výše. Nešli jsme do sezony s obavami, naopak jsme si chtěli zahrát fotbal, který bude trochu jiný než na Valašsku. Vystrašilo mě ale, když se nám v prvních dvou zápasech zranili dva hráči. Dodnes nejsou v pořádku a Petr (Vlček) ani do konce sezony hrát nebude.

Tým ale docela zeštíhlil už před sezonou. Odešlo několik hráčů ze základní sestavy. V týmu nejsou Žejdlík ani Mizera. Není ale nakonec dobře, že mužstvo hraje ve stabilizovanější sestavě?

Až do prvního zranění jsme žádný zdravotní problém neměli. Jen se nám vykartoval Jarda Machač. Věděl jsem ale, že v případě nedostatku hráčů máme potencionálně pět šest kluků v dorostu, kteří můžou kdykoli nastoupit. A ať jde o Petra Mináře nebo Honzu Hlavicu, tak jsou to hráči, kteří patří do základu nebo první dvanáctky. Musíme ale některé věci ještě doladit s mládežníky, protože podle mého názoru už ti dva nemají v dorostu co dělat. Můžou růst, pokud budou pravidelně trénovat v mužské kategorii.

Dá se ten problém nějak řešit?

Samozřejmě pokud by zápasy vycházely, nemám problém je kdykoli do dorostu půjčit. Ale chtěl bych to už otočit. Chtěl bych, aby byli kmenovými hráči v mužské kategorii, a muži by je pouštěli hrát za dorost. Máme v týmu také dva hasiče, kteří si to sice občas zařídí, ale do Slavičína jsme jeli v podstatě bez šesti hráčů „základní sestavy“ a museli jsme si vypomoct dvěma novými dorostenci. Takže já jako trenér zeštíhlení kádru nakloněný nejsem, protože po vyřazení dvou kluků jsme měli jen dvanáct hráčů do pole a dva brankáře.

Říkal jste, že právě zápas ve Slavičíně byl tím nejlepším, který jste v Kelči zažil. Každý, kdo na zápase byl, viděl, že kluci hráli dobře a že předvedli velice konsolidovaný výkon. Ale v čem byl ten zápas tak výjimečný?

Kluci nedělali chyby. Zubří, které loni postupovalo, vyhrálo snad jedenáct zápasů výsledkem 1:0. Možná to není tak atraktivní pro diváky, ale pro trenéra je to určitý nadstandard. Můžete vyhrát třeba 6:1, což je pro diváky atraktivnější, ale když inkasujete, vždycky jde o nějaký nedostatek. Může to být nekoncentrovaností nebo po individuální chybě. Ve Slavičíně jsme se opravdu žádné takové chyby nedopustili. Tam to bylo podpořené také tím, že do hry se zapojili i hráči, kteří ji obvykle netvoří a většinou to jen ukopou. A to mě doposud v Kelči chybělo.

Mluvil jste také o vzájemné komunikaci . Chybělo vám v těch předcházejících duelech právě tohle?

 Určitě. Najednou měli dost prostoru a času na to, aby soupeře ubránili. Když si budou vzájemně pomáhat a budou soupeře atakovat už na jeho polovině, nebudou tolik unavení. Možnost ohrožení branky je pak mnohem rychlejší i nebezpečnější. To mě v Kelči pořád chybí. Kluci sice dosud za sebe byli ochotní běhat, bojovat nebo zaskočit jeden za druhého, ale pořád to bylo jen o vizuálním kontaktu. Když vidím, že to někde hoří, pomůžu.

Ve Slavičíně to ale bylo jiné. Ještě než to „hořelo“, už ta informace vyšla právě díky vzájemné komunikaci. Tam to opravdu bylo se vším všudy. Od první do devadesáté minuty. Proto ten zápas považuji za nejlepší, který jsem s nimi zažil.

Zápas ve Slavičíně se netradičně odehrál na škváře. Nemohlo to týmu ale paradoxně pomoct a být motivačním faktorem navíc?

Pro nás byl ten terén značně neznámý, protože jsme na něm dlouho nehráli. Takže od začátku byla patrná obrovská soustředěnost. Myslím, že to byl hlavní motor toho, jak se ten zápas nakonec odehrál. Opravdu se od první minuty soustředili na to, čeho chtějí dosáhnout a věděli, že na to mají.

Mluvil jste o odlišném fotbalu než tady na Valašsku. Jak na vás vlastně působí styl hry, který vaši soupeři nyní produkují?

Myslel jsem si, že kombinačního fotbalu bude více a že to pro nás proto bude přijatelnější. Takový styl hry nám totiž vyhovuje. Od minulosti se ale obsazení trochu změnilo. Dříve tam nehrála Rusava, nehrály tam Malenovice. To jsou mužstva, které tolik nedisponují fotbalovostí, ale nahrazují ji houževnatostí a bojovností. Možná že právě proto jsme tam nevyhráli. Na těžkém terénu začal soupeř bojovat a začal hrát nakopávané balony a my jsme nebyli ochotní se s tím poprat. Jinak ale musím říct, že to, co jsme od soutěže očekávali, nám taky nabídla.

Po podzimu to vypadá, že o postup se poperou asi čtyři týmy. Který celek považujete za největšího soupeře?

Největší dojem na mě udělal mančaft Těšnovic, protože tady hrál velice sebevědomě. Ale každý zápas je jiný. Těšnovice u nás remizují a doma prohrají se Štítnou. Možná je dobře, že ve hře o postup jsou čtyři mančafty. Loni jsme například na dálku bojovali jen se Zubřím. Naše výhoda může být taky v tom, že celý spodek máme doma, a s týmy, které nás čekají venku, máme kromě Těšnovic vcelku pozitivní bilanci. Z tohoto pohledu máme o co hrát.  

Před rokem jste byli po podzimu na prvním místě, nakonec se ale radovalo Zubří. Teď jste na pozici druhé. Může být vaše výhoda v tom, že útočíte zezadu?

Tady se pořád mluví o postupu, ale my jsme si chtěli v prvé řadě zahrát trochu jiný fotbal. Samozřejmě když se postup podaří, budeme rádi. Pokud se to nepovede, přijde další sezona, v níž se o to opět pokusíme. Každopádně tento tým je ve fázi a věku, kdy by o postup měl stát a reálně o něm uvažovat. 

  Pavel Mašlaň